Ishanka a její 4letý syn žije 5 km od nejbližší vesnice. Muž jí zahynul na rakovinu, když bylo malému 5 měsíců. Vychovává jej tedy sama na samotě. Každý den chodí 7 km pešky přes les do továrny, kde pracuje. Máleho syna bere od narození s sebou. Je tam zvyklý. Vydrží tam sedět a čekat na svou mamku na jednom místě i 11 hodin. S tím, co si Ishanka vydělá, pokryje sotva základní potravu pro sebe a svého syna. Když jsme jí v lese objevili, zrovna se sprchovala pod přírodní sprchou (deštová voda nachytaná v igelitových pytlích). Byla námi dost zaskočená, ale zároveň hrozně štastná, že jí někdo vůbec navštívil. Běžela si vzít své nejlepší šaty, které jak říkala nikdy nenosí, aby jí vydržely. Tolik jí to slušelo.
Měla krásnou zahrádku, kde pěstovala zeleninu a také růže, které jí prý dělaly velkou radost, Jednu takovou radost a růži nám i věnovala...
A tak se i tenhle kruh radosti uzavřel....
Darována radost v podobě základních surovin včetně hygienických potřeb na 2 měsíce a taky několik foukacích fix, pastelek, bloků a samolepek, které vyvolaly potok slz, Slz radosti.
Každá naše fotka má svůj příběh a svého hlavního hrdinu. Pojď s námi rozdávat radost i ty, ať jich tu nejsou jen stovky, ale tisíce a společně tak můžeme založit sad.
Radost je totiž jediný dar na světě, u které platí to, že čím více jí rozdáš, tím více se ti vrátí.
CK Santóša